Zřícenina hradu Kaltštejn
Již 6 století opuštěný hrad Kaltštejn je krásná zastávka na Rychlebských stezkách. K hradu se váže plno pověstí a povídaček (viz níže). Výlet lze taky absolvovat na kole.
JAK SE TAM DOSTANEME? 18.6
kmdo
Černé Vody a5.2
km tam a zpět
GPS: 50°17'43.235"N,
17°9'7.828"E
Otevřeno: volně přístupné
Kaltenštejn
Tato zřícenina hradu je magickým místem až tak velkým, že je tu přímo rejdiště přízraků. Také se tu mělo udát spousta příběhů, které s nadpřirozenými bytostmi souvisí. Ať už jde o zlou paní hraběnku nebo stříbrné skřítečky.
Zřícenina
hradu leží na kopci u obce Černá Voda. Původně byla hradební
zeď široká až 2 metry, tloušťka hradní věže byla až čtyři
metry! Ochrannou funkci tedy mohl hrad plnit dobře. Hrad vznikl
pravděpodobně na konci 13. století a byl v držení vratislavských
biskupů; od roku 1319 se dostal do rukou mocného rodu Haugwitzů,
po roce 1345 jej ale získal zpět člen biskupského dvora. Osudy
hradu byly za husitských válek opravdu spletité a majitelé se
často střídali. Okolní vsi však v důsledku válečných
okolností zpustly a funkce hradu ztratila význam - roku 1505 byl
pobořen a již nikdy nebyl opraven. Jeho kamení se použilo na
rekonstrukci zámku Jánský vrch.
Kaltenštejnské pověsti
Pověst o rytíři Balduinovi
Tak třeba tu v noci prý obchází duch rytíře Balduina se svým synem - oba byli proslulí svou lakotou a krutostí s ní spojenou. Pokud se prý někdo rozhodl přenocovat v troskách, probudilo jej pronikavé naříkání a spatřil dva temné přízraky žadonící o peníze. V ten moment jim mohl hodit třeba kamínky, protože duchové zůstali lakotní i po smrti a zlato vidí ve všem.
Skřítkové Silberling
Ale trosky hradu nejsou osídleny pouze strašidly a duchy. Vznikla krásná pověst o stříbrných mužíčcích, kterým se říkalo Silberling. Žijí hluboko pod zemí a na zemský povrch vycházejí jen o Svatojánské noci, kdy rozhazují po lese stříbrné kamínky. Kdo najde takový kamínek, jež stříbrně září, a bude jej nosit stále u sebe, tomu přinese lásku plnou štěstí a štěstí plné lásky...
Na rozdíl od nešťastných duchů je tato pověst romantičtější. Tak či tak, Kaltenštejn se zdá být tajuplným místem a už od pohledu nás vábí jeho mohutné zříceniny, které mohou skrývat mnohá tajemství....
Pověst o ukrutné paní hraběnce
Známá je pověst o zlé hraběnce. Jezdívala často na svém černém koni a dohlížela na panství. Když se jí zazdálo, že poddaní chvíli odpočívají, vytáhla svůj bičík a zmrskala je. Jednoho dne prý na poli zahlédla matku, která uspávala své nemocné dítě. Hraběnka přivolala drába, který ženu zbičoval tak, že se nemohla ani postavit na nohy. To již bylo přes míru. Poddaní utekli a skryli se v hlubokých lesích - pochopitelně tak neměl kdo pracovat, hraběnka ze vzteku onemocněla a rozčilení ji přivedlo až ke smrti. Dnes bychom možná mohli usuzovat na infarkt. Po její smrti následovaly prý další divné věci - když vyšel pohřební průvod z hradu, vyřítil se z lesa železný vůz, v němž seděli podivní muži v červených šatech. Popadli rakev a naložili ji na svůj vůz. Ten se sice rozjel k lesu, rakev však spadla na zem a z ní vyletěla černá kočka! Ďábelský kočár zmizel a od lesa začal stoupat dým, který celé okolí zahalil do tmy. V troskách hradu se prý od té doby zjevuje přízrak černé kočky, který žalostně mňouká a vypadá to, že se chce pohladit - pověst vypráví, že tím by hraběnku sice člověk osvobodil, ale sebe by zaklel v kočku. Nikdo neví, jestli se to již třeba někdy nestalo......takže nehlaďte místní kočičky.
Existuje ještě jedna verze o této hraběnce. Ta se zjevuje v podobě bílé paní, držící plačící nemluvně a volá na lidi, aby jí pomohli aspoň na chvíli dítě pochovat. Místní obyvatelé se dušují, že to tak opravdu je - ať už je to duch kohokoliv. Také prý byla zaslechnuta tichá píseň a zdejším troskám se tak začalo říkat Zpívající kameny.