Ruský hřbitov na Rejvízu - autem 20 km a pěšky okruh 14.5 km – 4hod 38 min 

Tábor pro zajatce byl vybudován v době, kdy hitlerovské Německo zahájilo 2. světovou válku. Brannou povinností byli odčerpáváni pracovníci z výrobního procesu a tito museli být nahrazování zajatci. První tábor v Jeseníkách byl zřízen ve Vidlech u Vrbna pod Pradědem v červnu 1940. V tomto roce získala v konkurzu firma J. Nitsche - parní pila ve Vrbně zakázku na postavení několika obytných budov, kůlny pro nářadí, samotku, márnice a samospádného vodovodu v lese na Rejvízu. Celý areál byl oplocen a na bráně byl umístěn nápis: "Arbeit macht frei".

První zajatci polské armády byli přivezeni do tábora v srpnu 1940. Na podzim následujícího roku byli pak předáni na práci různým soukromým firmám a na jejich místo přivezeni zajatci ze západní Ukrajiny. Jejich počet byl minimálně dvojnásobný oproti možné kapacitě ubytování. Zdravotní stav těchto zajatců, jak uvádí zpráva podaná pracovnímu úřadu v Jeseníku, byl již při přepravě velmi špatný. Zajatci v těžkých životních podmínkách živořili a v táboře vypukl tyfus. Za pouhý jeden měsíc od 4.12.1941 do 5.1.1942 zemřelo 17 zajatců. Další 4 v roce 1942, 1 v roce 1943 a 2 neznámo kdy. Ve zprávě je rovněž uvedeno, že v průběhu podzimu a zimy musela být vyměněna 1/3 zajatců pro tělesnou slabost a neschopnost pracovat v tak těžkých podmínkách. Závěr zprávy pak hovoří, že i další přidělovaní zajatci jsou ve zbědovaném stavu. Podle výpovědi tehdejšího lesního správce Huberta Nitscheho zemřeli hladem a na úplavici nejenom zajatci, ale i dozorci a 1 lesník.